Články

Lychas mucronatus

Jedná se o menšího štíra, který měří okolo 4-5cm ( měřeno bez klepet ). Moji štíří pocházejí z Číny, ale můžeme je najít od Indie až po Malajsii, Thajsko a Vietnam. Jedná se o velice společensky druh, co napadá jedince stejné velikosti jen opravdu zřídka.
22.01.2005 | více ...

Jakub Žárský: Kousnutí sklípkanem Poecilotheria pederseni

Dne 31.1.2007 jsem v rychlosti potřeboval přendat z plastové přepravky do terária subadultního samce sklípkana Poecilotheria pederseni. Jelikož jsem neměl mnoho času, tak jsem nedbal na opatrnost a sklípkan mně ve stresu kousnul do horní části ukazováčku na pravé ruce. Pavouk se zakousl cca na 1 sekundu a pak se zase pustil a uskočil pryč. Bolest kousnutí bych přirovnal k píchnutí včelou nebo vosou, které určitě každý nejednou zažil. Jak pavouka uskočil a utíkal po pavoukárně pryč, tak jsem na bolest nedbal a pavouka odchytl zpět, ale hned po tom se začala opět hlásit o slovo bolest, kterou zapřičiňoval pronikající jed do mého těla. Vzpomněl jsem si v tu chvíli na jeden článek, který jsem někdy před pěti lety četl, že když uštkne jedovaté zvíře člověka, ať si to hned polije postižené místo horkou vodou, tak jsem neváhal a udělal to... V tu chvíli jsem ještě netušil jakou blbost jsem udělal... Horká voda totiž rozproudila krev a začala roznášet jed do celého těla rychleji, tak teď hned rád poupravím chybu - jestli Vás někdy něco uštkne tak v ŽÁDNÉM případě nepolejvejte postižené místo horkou vodou ale radši studenou nebo přiložte kus ledu.

Nyní bych rád popsal v časových intervalech jak jed postupoval a co jsem pociťoval:
15.35hod - kousnutí sklípkanem
15.38hod - začíná "chromnout", brnět a natýkat předloktí
15.43hod - jed je rozšířen po celé ruce, se kterou nemohu hýbat a přes rameno se šíří dále do těla
15.50hod - upaluju co to nejrychleji jde do nemocnice - po cestě táta konzultuje kousnutí s MVDr. Slávou Honsou
15.55hod - po cestě do nemocnice začínám mít problém s dýcháním, dýchá se mě velmi těžko
16.00hod - mně čeká na kardiologii ve fakultní nemocnici u Sv.Anny v Brně tátův kamarád MUDr. Pavel Piler, který mě okamžitě píchnul kalciovou injekci a kortikoidy aby jed utlumil... Po těchto infuzích se mě velice ulevilo... Hned po té jsem dostal kapačku a strávil pár hodin na kapačce. Druhý den se zdálo , že vše už je ok, ale prý to ještě nebylo, protože tu bolest mě tlumila kortikoidová mast a silná antibiotika. Druhý den večer jsem začal dostávat křeče do lýtek. Táta to volala panu Pilerovi a ten říkal, že to je nejspíš zapříčiněné tím jedem. Křeče nadále přetrvávali, ale nějak mě to neomezilo a jel jsem na Živou exotiku do Prahy. V sobotu jsem se vrátil zpět domů do Brna. Byl jsem děsně unavený, tak jsem šel spát, ale najednou mně probudila šílená křeč ve stehně, která trvala minimálně 5 minut a nešla povolit. To byla taková bolest, že mě až tekly slzy...
Toto samé se opakovalo až do úterý, kdy jsem šel k panu doktoru Pilerovi na odběry. Na odběry jsem šel na 9.00 ráno. Po odběrech mě pan doktor řekl, že se mu ty křeče nelíbí a že mně raději pošle na neurologii do dětské nemocnice aby se na to podívali.
Ve 14.00 v doprovodu mého strejdy jsem šel na vyšetření na neurologii. Hned mně tam přijala MUDr. Kučerová, kterou už MUDr. Piler o všem informoval. MUDr. Kučerová mně udělala základní vyšetření a vše vypadalo, že je v pořádku,ale nakonec řekla ať natáhnu nohy před sebe a trošku je nadzvednu, a v tu chvíli mě chytly obrovské křeče do stehen až jsem bolestí zařval na celou ordinaci. Bohužel to nebyli obyčejné křeče, kdy pouze ztuhne a ztvrdne sval, v tomto případě se i pořádně ten sval škubal... Paní doktorka zavolala specialistu na svalová onemocnění MUDr. Vondráčka a ten řekl, že to jsou jasné ,,fascikulace´´. Po vyšetření jsem dostal předepsané léky a paní doktorka mně řekla, že mě ráno zavolá a domluvíme se na další vyšetření, že to doktoři ráno proberou na radě.
Po lékách, které jsem dostal mě v noci už skoro křeče nechytaly, tak jsem byl rád, že jsem se po dlouhé době alespoň trošku vyspal.
Druhý den ráno mně zvonil telefon a volala MUDr. Kučerová ať si sbalím nějaké věci a přijdu do nemocnice, že budu hospitalizován. Tak jak řekla tak jsem udělal. V 10.00 jsem se hlásil v nemocnici a byl hospitalizován na neurologii. V nemocnici jsem strávil 3 dny a podstoupil jsem mnoho vyšetření, ale naštěstí všechny byly negativní, takže mně bylo řečeno, že jed nejspíš vyprchal a že je nejspíš vše v pořádku...
Na závěr tohoto článku bych chtěl říci, že za kousnutí sklípkanem jsem si mohl sám, protože jsem nedodržel bezpečnou vzdálenost a pavouka vystavil do stresu a on, že se bál tak zaútočil...
Na druhou stranu bych chtěl říct, ať si každý začínající i pokročilejší chovatel dopředu zváží jestli už má dostatek zkušeností pro chov těchto jedovatých zvířat, protože kousnutí opravdu není sranda. Ještě bych rád poradil aby se s pavoukama manipulovalo co nejopatrněji a vyvarovali se manipulaci holýma rukama. Já vím toto se lehko říká, já také do dne 31.1 nad tímto mával rukou, ale od té doby už s pavouky manipuluji minimálně a když je to pravdu potřeba tak už si beru na to dlouhé pinzety a plastové krabičky. Rád bych ještě upozornil, že mám 185cm a 94kg, toto mě taky pomohlo k rychlejšímu zotavení... Koukněte se na to co to udělalo se mnou s mojí hmotností a co by to mohlo udělat člověku třeba s o 20kg menší hmotností nebo malému dítěti?

Celý článek vč. shrnutí průběhu - zde

Sklípkani

Sklípkani patří k největším suchozemským bezobratlým živočichům. Jsou to dokonalí lovci, kteří se během 300 milónů let téměř nezměnili.

Pavouci

Tělo je složeno z hlavohrudi a zadečku, který je připojen nápadnou stopkou. Stejně jako ostatní pavoukovci mají, na rozdíl od hmyzu, osm kráčivých končetin. Jejich velikost se pohybuje od 0,5 mm do 90 mm. Klepítka (chelicery) jsou dvoučlánkové a na vrcholu ústí vývod jedové žlázy. Mají osm očí (občas pouze šest), u některých druhů (např. skákavek) je zrak velmi dobrý.

Nejznámějším znakem pavouků je jejich schopnost tvořit hedvábná vlákna. Na zadečku mají snovací bradavky, původně modifikované končetiny, které vylučují na vzduchu rychle tuhnoucí tekutinu. Na končetinách mají pak hřebínek, kterým vzniklá vlákna spřádají do silnějších svazků.

Pavouci jsou draví živočichové a aktivně loví svou kořist (zejména různé druhy hmyzu). Trávení je mimotělní, pavouk vstříkne do své kořisti trávicí enzymy a po určité době nasaje zkapalněný obsah.

Samičky jsou větší než samečci a po spáření svého partnera většinou sežerou. Oplodněná samička naklade vajíčka. Někteří pavouci je nosí přichycená na těle, jiní je kladou do hnízd. Z vajíček se vylíhnou nepohyblivé larvy, které vyživuje vaječný žloutek. Tyto larvy žijí uvnitř kokonu. V okamžiku, kdy larva dospěje do stádia nymfy, jí matka pomůže dostat se ven z kokonu. Po strávení zbytků vaječného žloutku se nymfa svléká a stává se z ní dospělý jedinec. Pavouci se za svůj život svlékají mnohokrát a v tomto okamžiku jsou mimořádně zranitelní pro jiné predátory.

Obrana

Sklípkani mají několik obraných "taktik".

Obranné postavení s kousnutím

Většina sklípkanů používá k obraně právě tuto metodu. Nejdříve zaujme obranné postavení - vzpřímí hlavohruď a roztáhne klepítka. Pokud toto nepřítele neodradí, bleskurychle se na něj vrhne a silně jej udeří. Pokud ani toto nezapůsobí, vrhne se na nepřítele po druhé a tentokrát již s jedovatým kousnutím. Pro člověka je kousnutí sice velmi bolestivé, ale ne smrtelně nebezpečné.

Uvolnění žahavých chloupků

Tento způsob obrany mají většinou jen sklípkani z Ameriky. Pokud je pavouk v nebezpečí, nastaví proti útočníkovi zadeček a rychlými pohyby nohy vrhá chloupky proti nepříteli. Tyto chloupky způsobují svědění a pálení.

Ostřikování výkaly

Při tomto druhu obrany pavouk nadzvedne zadeček a ostříkne útočníka proudem trusu. Tuto taktiku však požívají jen zřídka.

Zdroj: Wikipedia - 1, 2

Štíři

Štíři Scorpionida jsou řád pavoukovců, vyznačují se velkými, klepetovitými makadly a ocasem s jedovým ostnem.

Popis

Tělo štíra je rozděleno na dvě základní části: hlavohruď a zadeček.

Prvních 7 článků zadečku se nazývá trup, zbývající část zadečku je tvořena pěti články a telsonem, jedovým ostnem, který je zakončen jedovým hrotem, do kterého ústí dvě jedové žlázy. Tato část zadečku bývá označována jako ocas, tento název je ale nesprávný, protože pravý ocas je část těla za řitním otvorem. U štíra je řitní otvor umístěný na spodní straně těla mezi pátým článkem "ocasu" a telsonem.

Trup obsahuje vnitřní orgány, plicní vaky, trávicí trubici a rozmnožovací orgány. K trupu jsou připojeny čtyři páry kráčivých nohou. Zakrnělé zbytky dalších končetin tvoří hřebínky, které slouží jako smyslové orgány.

Na hlavohrudi nese jeden pár středových očí, až pět párů dalších postranních očí, klepítka (chelicery) a makadla (peripalpy), která jsou přeměněna v klepeta. Některé jeskynní druhy štírů nemají oči. Díky rozložení očí po těle má štír k dispozici zorný úhel prakticky 360 stupňů.

Klepeta

Štír používá klepeta hlavně k uchvacování kořisti, ale hrají i důležitou roli při námluvách. Makadla jsou tvořena šesti články. Samotné klepeto je tvořeno horní nepohyblivou částí (tibia) a spodní pohyblivou (tarsus).

Štíří jed

Všechny druhy štírů jsou jedovaté. Jejich jed je neurotoxin, složený z různých proteinů a sodných a draselných iontů. Působí tak, že narušuje přenos nervových vzruchů. Štíři používají svůj jed k zabití nebo paralyzování kořisti, jed proto působí rychle a tak umožňuje štírovi kořist polapit a sežrat.

Většina štírů má jed, který účinně působí jen na jiné členovce, a pro lidi je relativně neškodný; bodnutí způsobí jen místní reakci (bolest, otok). Několik druhů štírů, většinou z čeledi Buthidae, ale mohou být nebezpeční i pro člověka. Obecně štíři nejsou schopní vyloučit při bodnutí dostatečné množství jedu potřebného k zabití zdravého dospělého člověka, bodnutí ale dokáže zabít děti, staré nebo nemocné osoby. Štíři této čeledě se vyskytují v teplejších oblastech, např. pod kameny nebo pod kůrou.

Nejsou-li vydrážděni, štíři jsou plachá a neškodná zvířata, kteří používají jed jen k lovu. Před nebezpečím se pokoušejí uniknout, nebo se naopak vůbec nehýbou. Obecně platí, že druhy štírů s dobře vyvinutými klepety jed k lovu používají zřídka.

Biologie

Štíři loví po setmění. Kořist často registrují dotykem. Loví většinou jiné členovce, velké druhy dovedou ulovit i ještěrku nebo malé savce.

Jsou to gonochoristé, při páření mají komplikované rituály, kdy nejdříve dochází k rituálnímu tanci a následně, pokud sameček samičce vyhovuje, sameček vypustí spermie na zem a samičku na buňky natlačí - tím dojde k oplození samičky.

Samice rodí živá mláďata, která nosí na hřbetě. 30 - 35 mláďat zůstává s matkou ješte nejaký čas po prvním svlékání.

Největší štíři patří do čeledi veleštírovití, některé druhy mohou dorůstat až 23 cm délky.

Jedním z nejnebezpečnějších predátorů štírů je mangusta - savec podobající se kuně či fredce. Mangusty využívají oslabení smyslů (zejména zraku), když štíry ze země vyhrabou za denního světla z jejich nor. Po ukousnutí části s jedovým hrotem jsou štíří pro mangusty naprosto neškodní a tudíž se z nich stává potrava.

Štíři v Česku

Jediný druh, který žil a možná ještě žije v Česku, je štír kýlnatý (Euscorpius carpathicus) . Vyskytoval se u Slapské přehrady, ale od roku 1988 nebyl nalezen ani jeden exemplář. V Česku je proto ohroženým druhem. Není nebezpečný člověku.

Zdroj: Wikipedia

Pavouci

Pavouci (Araneae) jsou řád bezobratlých živočichů ze třídy pavoukovců. Skupina zahrnuje asi 34 000 druhů, z toho v ČR žije asi 800 druhů.

Charakteristika řádu

Tělo je složeno z hlavohrudi a zadečku, který je připojen nápadnou stopkou. Stejně jako ostatní pavoukovci mají, na rozdíl od hmyzu, osm kráčivých končetin. Jejich velikost (délka těla od klepítek ke konci zadečku) se pohybuje od 0,5 mm do 90 mm. Klepítka (chelicery) jsou dvoučlánkové a ústí do nich vývod jedové žlázy. Mají osm očí (existují výjimky - čeleď šestiočkovití), u některých druhů (např. skákavek) je zrak velmi dobrý.

Nejznámějším znakem pavouků je jejich schopnost tvořit hedvábná vlákna. Na zadečku mají snovací bradavky, původně modifikované končetiny, které vylučují na vzduchu rychle tuhnoucí tekutinu. Na končetinách mají pak hřebínek, kterým vzniklá vlákna spřádají do silnějších svazků.

Pavouci jsou bez výjimky draví živočichové a aktivně loví svou kořist (zejména různé druhy hmyzu). Trávení je mimotělní, pavouk vstříkne do své kořisti trávicí enzymy a po určité době nasaje zkapalněný obsah.

Samičky jsou větší než samečci a po spáření svého partnera většinou sežerou. Oplodněná samička naklade vajíčka. Někteří pavouci je nosí přichycená na těle, zapředená v kokonu, jiní je kladou do hnízd. Z vajíček se vylíhnou nepohyblivé larvy, které vyživuje vaječný žloutek. Tyto larvy žijí uvnitř kokonu. V okamžiku, kdy larva dospěje do stádia nymfy, jí matka pomůže dostat se ven z kokonu. Po strávení zbytků vaječného žloutku se nymfa svléká a stává se z ní dospělý jedinec. Pavouci se za svůj život svlékají mnohokrát a v tomto okamžiku jsou mimořádně zranitelní pro jiné predátory.

Pavučina

Pavouci pro lov používají pasti zhotovené z vláken, které produkují jejich snovací bradavky. Většinou se jedná o kruhové sítě tkané spirálovým způsobem, které vytváří např. křižák obecný. Kořist se chytá do lepkavého středu, zatímco ostatní části jsou utkané ze suššího materiálu. Pavouk pak na svou kořist číhá buď ve středu pavučiny nebo na konci tzv. signálního vlákna.

Někteří pavouci z čeledi cedivkovitých (Amaurobiidae), ke kterým patří např. punčoškář zemní (Coelotes terrestris), tkají nálevkovité trubice, jejichž zúžený konec vede do úkrytu pavouka. Sklípkánek černý si zase staví chodbičku vedoucí vzhůru od jeho komůrky v zemi po kmeni stromu. Chodbičku maskuje kousky dřeva a čeká, až na ni usedne hmyz. Toho pak zevnitř kousne, zabije a vtáhne dovnitř. Po sežrání ji stejným otvorem vyhodí ven. Pavouk bolasový drží nohou vlákno s lepkavým koncem, které vrhne na svou oběť. Tu vlákno omotá a pavouk ji může zabít a sežrat.

Ne všichni pavouci ale používají k lovu pavučinu.

Přehled nejvýznamnějších čeledí

• Křižákovití (Araneidae) jsou na naše poměry poměrně velcí pavouci, často s charakteristickou kresbou na zadečku. Vytvářejí velké, dvojrozměrné lapací sítě. Patří k nim např. křižák obecný (Araneus diadematus).
• Pokoutníkovití (Agelenidae) si staví charakteristickou plachetkovitou síť s trychtýřovitým úkrytem. Známý je synantropní druh pokoutník domácí (Tegenaria domestica).
• Snovačkovití (Theriidae) si staví trojrozměrnou síť a úkryty. Patří sem známá černá vdova - snovačka jedovatá (Latrodectus mactans), nebo snovačka pečující (Theridion impressum).
• Slíďákovití (Lycosidae) mají oči sestavené do tří řad. Nestavějí si sítě, samice nosí kokon s vajíčky, nymfy 1. instaru vozí na hřbetě. Patří sem největší český pavouk - slíďák tatarský (Lycosa singorensis).
• Běžníkovití (Thomisidae) mají nápadně protažené přední dva páry noh, na kořist číhají na květech, mají schopnost barvoměny. Např. běžník kopretinový (Misumena vatia).
• Skákavkovití (Salticidae) mají oči umístěné ve třech řadách, některé z nich mohou být teleskopické, velmi dobře vidí. Mají schopnost skákat a často jsou pestře zbarveni. Patří k nim např. skákavka pruhovaná (Salticus scenicus).
• Cedivkovití (Amaurobiidae) mají Kribelum - speciální snovací ústrojí, schopné produkce velice jemného pavučinového vlášení. Budují si podzemní úkryty, které připomínají pavučinovou punčošku. Patří mezi ně například cedivka lesní (Callobius claustrarius).
• Třesavkovití (Pholcidae) připomínají svým vzhledem sekáče. Staví si pavučiny tvořené řídce a nepravidelně uspořádanými vlákny. Při vyrušení začnou v síti velice rychle kmitat tělem, aby zastrašili vetřelce. Patří mezi ně například Třesavka sekáčovitá (Pholcus opilionoides).
• Stepníkovití (Eresidae) jsou pavouci robustního vzhledu, kteří vzdáleně připomínají skákavky, mají však mnohem menší oči. Budují si nory, nebo staví sítě na vegetaci, samci stepníků bývají často velmi pesteř zbarvení. U nás se vyskytuje jediný zástupce - Stepník rudý (Eresus cinnaberinus).
• Plachetnatkovití (Linyphiidae) si budují vodorovné, ploché sítě, na jejichž spodní straně čekají zavěšeni hřbetem k zemi na svou kořist. Plachetnatka keřová (Linyphia triangularis).

Zdroj: Wikipedia